A zase ty mobily...

Vydáno:

Mobily hýbou školou, dá se říci. Téma zákazu mobilních telefonů ve škole je tedy velmi aktuální. Podobné opatření se zdá být poněkud krajní a nepochybně má své zastánce i odpůrce. Autorka textu by se ráda podělila o své poměrně čerstvé zkušenosti ze školní praxe.

 

A zase ty mobily...
PhDr.
Jitka
Kendíková,
ZŠ J. Gutha-Jarkovského a Gymnázium Jiřího Gutha-Jarkovského, Praha 1
Několik posledních let učitelé na naší škole opakovaně upozorňovali na to, že používání mobilních telefonů žáky překročilo hranice únosnosti. Dlouho jsem si říkala, že vlastně není, co řešit, a že kolegové přehánějí. V hodině si přece každý správný učitel dokáže udělat pořádek. Někteří učitelé navíc s podobnými elektronickými zařízeními se svými žáky pracují. Pak jsem se však o přestávkách začala procházet po chodbách a rozhlížet se kolem sebe. To, co jsem viděla, mě donutilo k přemýšlení. Většina žáků zírala do mobilů či tabletů a cosi zuřivě mačkala. Obvykle nebylo vidět ani slyšet verbální komunikaci, s výjimkou situace, kdy skupina žáků zformovala hlouček nad jedním telefonem. Takové klubko dětí pak vytvářelo specifický hluk - ozývaly se různé pokyny, povzbuzování, místy i skřeky.
Když jsem se nad tím zamyslela, došlo mi, že s používáním mobilů souvisejí ještě další jevy. V posledních asi třech letech jsme prakticky neřešili, že by se žáci prali či se slovně napadali. Zato případů, kdy někdo něco o někom zveřejnil na sociálních sítích, ať se jednalo o dehonestující komentář, nebo dokonce video, valem přibývalo. Občas byli terčem posměchu i učitelé, zejména ti, o nichž bylo známo, že se na Facebooku, Instagramu či Twitteru nepohybují. Většina těchto případů se velmi těžko řešila jak se žáky, tak s jejich rodiči. Často se objevoval argument, že ke zveřejnění příspěvků na sociálních sítích došlo v době, kdy žáci byli doma, tudíž "škole do toho nic není". Uvědomila jsem si také, že neustále někdo hledá ztracený nebo zapomenutý mobil a že nezřídka jde o zařízení velmi drahá. Docházelo k tomu prakticky každý den. A také při vstupu do třídy viděl pedagog často elektronické zařízení nabíjející se v zásuvce.
Na jedné z pedagogických rad se rozvinula diskuse, ze které vyplynulo, že většina učitelů považuje situaci za závažnou, až neúnosnou a řešení vidí ve změně školního řádu. Ta byla vzápětí odhlasována. Rozhodlo se, že žáci nemají používat mobily a podobná elektronická zařízení o přestávkách, a při hodinách pouze na vyzvání vyučujícího. Reakce žáků byly skutečně bouřlivé. Sociální sítě zaplnily opravdu negativní komentáře. Přesto jsme vytrvali. Žákům, ale i jejich rodičům jsme situaci pečlivě vysvětlovali. Nejprve pochopili rodiče, nakonec také většina žáků.
Efekt zavedených opatření byl překvapivě rychlý a velký. Na chodby se vrátila řeč, smích, konverzace. Došlo i na již zapomenutý "fotbálek" a některé další aktivity. Výrazně se snížily také projevy kyberšikany. Nemusím však zdůrazňovat, že jakmile poleví pozornost dozorujících učitelů, hráči neváhají a telefony se rychle objeví v jejich rukou.
Co je ale velmi důležité, mobily a tablety se nepřestaly používat ve výuce. Žáci využívají přístup na internet při vyhledávání nejrůznějších informací. Pracují s online slovníky. Točí video- i audionahrávky. Využívají také nejrůznější aplikace. Někteří z nich mají v uvedených zařízeních učebnice. Zadané úlohy také vypracovávají na počítačích, posílají je učitelům přes e-mail. Tvoří různé texty a projekty. Prostě a jednoduše se připravují na život v současném světě. Mnozí z nich přitom zároveň učí své pedagogy, protože pracují s popisovanou technikou na vyšší úrovni než oni.
Shrnuto a podtrženo: Těžko si dnes můžeme představit školu zcela bez mobilů, tabletů a počítačů. Ve výuce by tato technika měla mít své místo. Patří k dnešnímu světu a je nezbytné, aby se s ní žáci učili pracovat a využívat jejích možností. O přestávce však opravdu neškodí, když si děti či mladí lidé odpočinou, a to nejen od výuky, ale i od online komunikace či hraní her.