Zapojení rodiny do vzdělávání dětí v mateřské škole má velmi pozitivní přínos pro děti. Učitelé a rodiče jsou partnery při výchově a vzdělávání dětí a jejich součinnost přispívá ke zdárnému rozvoji dítěte. Seriál, jehož sedmou část najdete na následujících stránkách, nastíní čtenářům možnosti vedoucí ke vstřícné spolupráci učitelů a rodičů v rámci vzdělávání dětí.
Přítomnost rodiče ve třídě
Umožnit a podněcovat vstup rodičů do třídy a zapojovat je do běžných činností a her s dětmi je jednou z dalších možností spoluúčasti rodičů na vzdělávání dětí. Rodič má tak ideální příležitost pozorovat chování svého dítěte ve vztahu k vrstevníkům i k učiteli. Má možnost vidět, jak se dítě projevuje, jak jedná, reaguje, které činnosti dobře zvládá a ve kterých si není příliš jisté nebo mu činí potíže. Rodič vidí, s čím si dítě hraje a jakým způsobem si hraje. Může se učitele zeptat, kterou konkrétní oblast hra rozvíjí, jakou dovednost dítě hrou získává. V mateřské škole často vznikají zavádějící situace, kdy se rodič zeptá dítěte, co dělalo celý den, a dítě odpoví: „Nic, hrál/a jsem si.“ Rodič tím může nabýt mylného dojmu, že po celý den neprobíhal v mateřské škole žádný vzdělávací proces. Pokud je však rodič (alespoň někdy) ve třídě přítomen, této zkreslené představě zabráníme.
Další výhodou přítomnosti rodiče ve třídě je, že pozoruje, jakým způsobem učitel s dítětem komunikuje, jaké výchovné a vzdělávací metody a postupy využívá, jak dítě motivuje a provází různými činnostmi. Rodič vidí, zda dítě dodržuje stanovená pravidla a řád ve třídě, zda je schopné přizpůsobit se s ohledem na své individuální potřeby režimu v mateřské škole a do jaké míry respektuje osobnost učitele.
V ojedinělých případech však může přítomnost rodiče ve třídě vyvolat u dítěte neadekvátní reakce. Dítě se může před rodičem „předvádět“ nebo se chovat jiným neobvyklým způsobem. Stává se to většinou v případech, kdy je přítomnost rodiče ve třídě ojedinělá a dítě na tuto situaci není zvyklé. Během činností ve třídě je možné vést krátký rozhovor mezi učitelem a rodičem ohledně vývoje dítěte. Pokud se však začne rozvíjet delší rozhovor, je vhodnější s ohledem na zodpovědnost učitele za děti domluvit konzultační schůzku.
Konzultační hodiny
Konzultační hodiny neboli schůzky učitele s rodiči jsou určeny k informování rodičů o vývoji jejich dítěte a o jeho individuálních pokrocích v rozvoji a učení. Cílem konzultace je, aby se učitelé s rodiči domluvili na společném postupu při vývoji a vzdělávání dítěte. Frekvence konzultací bývá zpravidla 3x – 4x ročně, přičemž si organizaci konzultačních hodin určují učitelé ve třídách podle potřeb svých i potřeb rodin, které děti do konkrétních tříd přivádějí. V případě naléhavé potřeby, kdy se u dítěte vyskytnou závažnější problémy, by měla být konzultace iniciována i mimo stanovenou časovou periodu. Během konzultace by měl učitel i v případě problémů dítěte nejprve vyzdvihnout jeho silné stránky – oblasti, ve kterých se dítěti daří, v čem je dobré, a poté taktně a ohleduplně přejít k řešení problému. Sdělení problému rodiči by nemělo vyznít jako stížnost na dítě ze strany učitele, ale jako snaha pomoci dítěti v jeho problémové situaci. Učitel by měl vést rozhovor s rodičem tak, aby směřoval ke zjištění důvodů chování nebo prospívání dítěte a následného nalezení společného postupu působení na dítě v dalším období.
Pro konzultaci s rodiči je vhodné použít jako podklad o vývoji dítěte jeho portfolio. V portfoliích si učitelé vedou a zakládají veškeré informace, které v průběhu docházky do mateřské školy získávají. Obsahem portfolia by tedy měly být záznamy o silných a slabých stránkách dítěte, záznamy o jeho rozvoji, případně plánech jeho podpory. Na základě záznamů v portfoliu předává při konzultaci učitel rodiči zásadní a důležité informace o vývoji dítěte, které vyplývají ze vzdělávacího procesu v mateřské škole. Rodič je tímto způsobem seznámen s pokroky svého dítěte, ale také s oblastmi, kde jeho vývoj značí různé odchylky, neodpovídá jeho věku, objevují se například výchovné problémy apod. Rozhovor s rodičem nad portfoliem dítěte je důležitý nejen z hlediska seznámení rodiče s aktuálním vývojem dítěte, ale také proto, že rodič při něm může učiteli sdělit například nějaké důležité informace ovlivňující vývoj dítěte, a to po stránce edukační nebo výchovné. Například chová-li se dítě jiným způsobem, než je u něj obvyklé, je například více zamlklé, odmítá komunikovat s okolím nebo naopak projevuje určitou agresivitu, vzdor,… může být příčina v partnerských vztazích rodičů apod. Pokud je dítě naopak náhle nápadně živé, může to souviset se sourozeneckou žárlivostí na narozeného sourozence, kdy se starší dítě snaží na sebe upoutat pozornost. Proto je velmi důležité vést nad portfoliem dítěte otevřený dialog s rodičem, který vede k vhodně zvolenému postupu dalšího vývoje dítěte.
Portfolia mohou obsahovat
1. Vstupní formulář se záznamem rozhovoru s rodiči.
2. Záznamy z pozorování, na jejichž základě poskytne při rozhovoru učitel rodiči konkrétní informace o projevech dítěte. Popis chování dítěte by měl být přesný a měl by se vztahovat ke konkrétní situaci. Obecné pojmy typu, že dítě zlobí, neposlouchá, je neposedné apod., jsou nic neříkající informace a rodiči neposkytnou adekvátní představu o chování jeho dítěte. Je tedy důležité popsat konkrétní příklad, kdy se dítě chová například nepřiměřeně emociálně, v jakých situacích se projevuje bázlivě nebo naopak agresivně apod. Je třeba zachytit také případný nečekaný pokrok, kterým dítě může překvapit. Učitel by jej měl rovněž popsat ve smyslu, co konkrétně dítě zvládlo, kam se ve svém vývoji posunulo. Během pozorování dítěte je nutné, aby byl učitel maximálně objektivní a rodiči popsal jak kladné projevy dítěte a jeho vývojová specifika, tak i situace, ve kterých má dítě nějaký problém, kde si není jisté, co se mu nedaří apod.
Na základě metody pozorování dojde při konzultaci ke konfrontaci mezi učitelem a rodičem – učitel vysvětlí své postřehy o chování a vývoji dítěte v mateřské škole a rodič učiteli sdělí, jak se dítě v podobných situacích projevuje v rodinném prostředí. Tato „vícezdrojovost“ informací je velmi cenná: umožní dojít ke společnému závěru učitele a rodiče ve smyslu optimálního působení na dítě v konkrétních oblastech, používání vhodných metod a nastavení cílů, k nimž je dítě třeba vést. Další důležitý význam konzultace nad metodou pozorování spočívá v prohlubování vzájemné důvěry učitele a rodiče, což má pozitivní dopad především na kvalitu výchovy a vzdělávání dítěte.
3. Kresbu dítěte – zakládání kreseb dítěte do portfolia pomáhá učiteli sledovat jeho vývojovou úroveň, na základě které na něj klade přiměřené požadavky. Kresba přechází z fáze čmáranic do kresby postavy v podobě hlavonožce a poté dítě začíná zobrazovat kresbou postavu s detaily. Prostřednictvím kresby dítěte může učitel rodiči ukázat mnohá další důležitá zjištění o jeho vývoji. Například rozvržení kresby na papíře vypovídá o orientaci dítěte v daném prostoru, kresba rovněž ukáže, zda má dítě správný úchop a držení tužky, zda je s ním potřeba pracovat po stránce grafomotorické apod. Kresba je rovněž „zrcadlem“ toho, jak dítě vnímá okolní svět. Kresba postavy pomáhá diagnostikovat jeho vývojový stupeň. Učitel při konzultaci věcně a popisně vysvětluje rodiči vývojovou úroveň dítěte a případné disproporce s ní související.
4. Průběžný záznam – formulář k zaznamenávání a hodnocení výsledků vzdělávání dítěte si mohou učitelé v mateřské škole sestavit sami podle metodických materiálů nebo mohou převzít již hotový formulář. Z něho by měl být zřejmý rozvoj dítěte v kompetencích a měl by rodičům umožnit nejen sledovat tyto pokroky, ale spolupodílet se na oblastí, ve kterých má dítě problémy.
5. Testy školní zralosti, popřípadě pracovní listy zaměřené na sledování školní zralosti – ozřejmují rodičům oblasti, které již dozrály a které je potřeba ještě podpořit.
6. Další související dokumenty (například zpráva z vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, záznamy z rozhovorů s rodiči, fotografie dětských výtvorů) – prostřednictvím fotografické dokumentace, jež zaznamenává průběh činnosti dítěte, kterou rodič nemůže vidět, mu učitel může objasnit pokrok dítěte v edukačním procesu. Rozhovor učitele s rodičem nad fotografiemi a dalšími dokumenty v portfoliu vede ke společnému závěru, kterou oblast je třeba posílat a jaké vhodné prostředky k tomuto cíli zvolit. Tento záznam využije učitel při další navazující konzultaci k tomu, aby na začátku rozhovoru rodiči sdělil, co se od předešlé konzultace změnilo, co se podařilo naplnit, kterých cílů se nepodařilo dosáhnout nebo jen částečně a v čem je třeba při vzdělávání ještě důsledně pokračovat.
Učitelé ve třídách se občas potýkají s nevhodným chováním dětí a řeší otázku, do jaké míry zvládnout situaci v rámci třídy a kdy je vhodný okamžik sdělit problém rodičům. Učitelé se zpravidla nejprve snaží řešit situaci sami, například prostřednictvím rozhovorů s konkrétním dítětem, v rámci dětské skupiny, situačními hrami a činnostmi apod. Pokud nenastane zlepšení problému, řeší situaci s rodiči. Jako příklad použiji názor vedoucí učitelky:
„Výchovný problém s dítětem se snažím řešit nejprve sama obvyklými metodami, ale pokud v brzké době nenastane zlepšení, řeším situaci s rodiči dítěte. Rodiče často nabývají dojmu, že pokud je neoslovíme, je vše v pořádku a vlastně žádný problém není, když učitel nic neříká…,“
říká Monika Kovalská, MŠ KAMARÁD Nové Veselí. Pokud není rodiči lhostejný problém jeho dítěte, obvykle společně s učitelem najde způsob, jak se k situaci postavit a jakým způsobem problém zvládnout nebo vyřešit. Rodič však nemůže příliš pomoci v situaci, kdy se problém dítěte vztahuje na chování k ostatním dětem.Konzultace učitele s rodiči mají nezpochybnitelný význam především z hlediska sledování celkového vývoje dítěte a jeho dalšího správného směřování. Učitelé by však měli s rodiči konzultovat taktně a s maximální ohleduplností s ohledem na soukromí rodiny. Doporučení a rady v otázkách vývoje dítěte by měli dávat tehdy, pokud jsou si jisti, že je rodič připraven tato fakta přijmout a že o tuto pomoc stojí. Je třeba vytvořit pro konzultace a sdělení z nich vyplývající adekvátní prostředí – zvolit vhodné místo, čas a vytvořit profesně přátelskou atmosféru. Diskrétnost a ochrana soukromí rodiny by pro učitele měla být samozřejmostí. Je-li zvolen vstřícný přístup, otevřenost a důvěra obou stran, získává dítě předpoklady a možnosti ke svému zdárnému vývoji.
Shrnutí
Tato v pořadí sedmá kapitola seriálu Zapojení rodiny do vzdělávání dětí předškolního věku nabídla příklad, jakým způsobem může rodič pozorovat své dítě při hrách a vzdělávacích činnostech přímo ve třídě a jakým způsobem může v rámci komunikace s učitelem lépe pochopit chování svého dítěte i edukační proces vedený učitelem. Zmíněno je zde rovněž, jakým způsobem mohou probíhat konzultační hodiny učitele a rodičů, kterým jde o stejný cíl – o efektivní vývoj každého konkrétního dítěte. Podkladem pro tyto konzultace je portfolio dítěte, jehož obsah je zde také popsán.
Následující část (již poslední kapitola zmíněného seriálu) bude ilustrovat možný průběh třídní schůzky a uvede některé příklady společných akcí s rodiči na úrovni třídy.
Zdroje
STRAKATÁ, M. Zapojení rodiny do vzdělávání dětí předškolního věku.
In SYSLOVÁ, Z. (ed.) Proměna mateřské školy v učící se organizaci. Praha: Wolters Kluwer, 2016.