Využití ucpávek do uší pro zlepšení kognitivního výkonu u dětí s ADHD

Vydáno: 11 minut čtení

Přestože se hyperaktivní děti vyskytovaly v naší společnosti odjakživa, porucha ADHD se více začala diagnostikovat až v posledních 30 letech. Tato čtyři písmena však s sebou nesou spoustu předsudků a pro mnohé se jedná o pouhou výmluvu a nálepku pro děti, které jsou zlobivé a nevychované. Rodiče těchto dětí, jejich přátelé, učitelé i děti samotné však vědí, že se jedná o skutečný a nepředstíraný problém, který má dopad na spoustu aspektů lidského života.

Samotná pozornost je velmi důležitou kognitivní funkcí a velmi úzce souvisí s mnoha každodenními činnostmi, které běžně vykonáváme, od prostého hledání ztracených klíčů až po řešení složitých matematických úkolů. Běžně však vůbec nepostřehneme, že klíčovým procesem, který běží na pozadí všech těchto aktivit, je právě zaměřená pozornost a soustředěnost. Ve chvíli, kdy ale trpíme poruchou pozornosti, si naplno uvědomíme, jak velký vliv to bude mít na náš reálný život. Pouze pokud je v dostatečné míře aktivována pozornost, člověk může efektivně zpracovávat informace, plánovat, reagovat promyšleně a odpovídajícím způsobem.

Jak se ADHD u dětí projevuje?

ADHD tedy pak v praxi vypadá tak, že dítě není schopné se soustředit delší dobu, přechází od jedné činnosti ke druhé, zároveň nechává původní činnost nedokončenou. Často opomíjí detaily, které mu přijdou nedůležité, a není schopné vnímat instrukce (Drtílková, Šerý, 2007). Dítě navíc reaguje na všechny podněty, které k němu přicházejí z prostředí, a neumí si vybrat ty, které jsou pro něj důležité (Pugnerová, Kvintová, 2016).
K poruše pozornosti, jak ostatně vyplývá už ze samotného názvu, se často přidávají i potíže s hyperaktivitou. Děti bývají hlučné, ruší ostatní spolužáky ve třídě, nedokážou sedět dlouho na místě, chybí jim sebekontrola a seberegulace (Drtílková, Šerý, 2007). Nechají se snadno vyprovokovat, dostávají se do konfliktů s vrstevníky a v důsledku toho mohou být v kolektivu neoblíbené (Drtílková, Šerý, 2007). V souvislosti s tím se často také chovají agresivně.
Ruku v ruce s hyperaktivitou se u dětí s ADHD objevuje také impulzivita, a to jak v chování, tak i v myšlení. Impulzivní kognitivní styl se projevuje zbrklým rozhodováním, nepromyšlenými úsudky a chaotickým postupem při řešení problémů. V sociálních situacích děti s ADHD těžce nesou zákazy a omezení, mají potíže s respektem vůči autoritě a působí sociálně neohrabaně (Drtílková, Šerý, 2007). Okolí na to často reaguje negativně, považuje tyto děti za zlobivé, nevychované, neposlušné (Pugnerová, Kvintová, 2016).
Odborníci, rodiče, učitelé i děti samotné mají k dispozici širokou paletu možností, které se dají při zvládání a terapii ADHD využít. Velmi rozšířenou formou pomoci dětem s touto diagnózou je farmakoterapie. Pro léčbu jsou v současné době dostupné dva typy léků: stimulancia a nestimulační přípravky. V literatuře pak nalezneme také odkazy na studie zaměřené na využití přírodních preparátů, vitamínů a doplňků stravy (Miovský, 2018). Ne každý člověk s diagnózou ADHD musí nutně farmakologickou léčbu podstoupit, na některé dokonce nemá žádný nebo jen zanedbatelný účinek. Bývá vhodné děti podpořit také formou psychoterapie, přičemž i ta nabízí různé možnosti pomoci, od kognitivně behaviorálních technik, určených k nácviku zvládání konkrétních situací, až po rodinnou terapii, která se věnuje nejen dítěti samotnému, ale i jeho nejbližším (Hallowell, Ratey, 2007).
Rodina je v podpoře dětí s ADHD nezastupitelná. Péče o dítě s ADHD bývá náročná. Je obtížné ho zabavit a zapojit do aktivit, u kterých vydrží, vyžaduje mnohem větší pozornost a dohled ze strany rodičů. Zásadní je pro dítě s ADHD jednotné výchovné působení v rámci rodiny. Denní aktivity by měly mít jasnou strukturu a rodiče by měli dítěti vytyčit jasné hranice a pravidla, kterými se musí řídit. Pravidelné, opakující se aktivity dokáže člověk do svého programu zařadit poměrně snadno, stávají se pak součástí denní rutiny.
Velkou roli u dětí s touto diagnózou hraje také školní prostředí a jednotliví učitelé. Je tedy důležité věnovat pozornost tomu, jak v rámci školy a vyučování s dítětem s ADHD pracovat a pomoct mu dostát neustále se zvyšujícím nárokům vzdělávání. Stejně tak jako v rámci rodiny je tedy v první řadě důležité, aby byl učitel o poruše informován. Velmi zjednodušeně řečeno, lepšímu soustředění, a tím pádem i lepšímu výkonu napomáhá předvídatelné a srozumitelné jednání učitele, proměnlivý a pestrý styl výuky a také zařazení tělesných aktivit, protažení se či relaxace během výuky.

Léky a psychoterapie nejsou jedinou možností pomoci dětem s ADHD

Kromě těchto klasických způsobů pomoci dětem s ADHD se poslední dobou objevují alternativní způsoby, jak pomoci zmírnit příznaky této poruchy. Přestože jejich účinnost není zatím vědeckými metodami zcela prověřena, klinicky zaznamenávají u lidí s touto diagnózou úspěch a doporučují je jak odborníci, tak i rodiče dětí. Mezi v současné době velmi populární techniky práce s lidmi s různými duševními i fyzickými poruchami patří meditace a tzv. mindfulness (v češtině se hovoří o všímavosti). Tyto techniky prokazatelně ovlivňují kvalitu života a spokojenost, a začínají se tedy využívat i cíleně ke zmírnění symptomů ADHD (Goleman, 2014). Jako doplňkový způsob intervence bývá využíváno také jógové cvičení. Jóga propojuje fyzické polohy, tzv. ásany, s dýchacími technikami a relaxací. Ovlivňuje fyziologické funkce i kognitivní procesy, konkrétně má pozitivní vliv na paměť, pozornost i exekutivní funkce.
Výzkum se v poslední době soustředí také na optimální podmínky, za kterých děti s ADHD dokážou podat lepší kognitivní výkon. Například určitý typ hluku, tzv. bílý šum, má pozitivní vliv na výkon v kognitivně náročných úkolech. Podporuje bdělost a aktivaci organismu, tím pádem se zvyšuje i pozornost (Baijot a kol., 2016).
Ne vždy jsou však zvuky v pozadí pomocníkem v boji proti symptomům. Často to bývá naopak. Neočekávané zvuky člověka s ADHD ruší, rozptylují ho a nedovolí mu soustředit se na zadaný problém. Z toho tedy vyplývá, že pokud dojde k redukci zvuků v pozadí, člověk se dokáže lépe koncentrovat (Bubl a kol., 2015). K eliminaci hluku se obvykle používají různé druhy sluchátek či ucpávek do uší, které efektivně odrážejí běžný hluk v pozadí. Jejich výhodou je především velmi snadná dostupnost a nízké náklady, navíc také pozoruhodná efektivita.

Výzkum využití ucpávek do uší jako intervence ke zlepšení kognitivního výkonu

Právě na tuto intervenci jsem se zaměřila ve své výzkumné práci na téma zvýšení kognitivního výkonu u dětí s ADHD s pomocí eliminace hluku z okolí. Do výzkumu bylo zařazeno 14 dětí a dospívajících s diagnózou ADHD ve věku od 6 do 18 let. Pro sledování kognitivního výkonu byl vybrán test CAS 2 (Cognitive Assessment System, 2. vydání) neboli Diagnostická baterie kognitivních procesů. Jedná se o standardizovaný test, který měří neurokognitivní schopnosti na škálách plánování, pozornosti, následných a simultánních procesů zpracování informací.
Děti byly testovány dvakrát v rozmezí dvou až tří měsíců a jejich výsledky byly následně srovnávány s pomocí statistických metod. Během každého testování byla v pozadí přehrávána stejná nahrávka běžných zvuků (hluk z ulice, hlasitý rozhovor lidí, šeptání, štěkot psa, projíždějící auta, školní zvonění, houkání sanitky). Jednalo se o zvuky, které mohou děti rušit při výuce či domácí přípravě. Jednou však děti použily ucpávky do uší, díky kterým byly tyto zvuky v pozadí utlumeny. Aby byl eliminován efekt zácviku, resp. novosti, testování bez ucpávek a s ucpávkami probíhalo v různém pořadí. Polovina respondentů tedy absolvovala první testování s ucpávkami a druhé testování bez ucpávek. U druhé poloviny bylo testování realizováno v opačném pořadí, tedy nejprve bez ucpávek a po stanoveném časovém intervalu s ucpávkami.
Výsledky studie ukazují, že snížení hluku v okolí s využitím ucpávek do uší skutečně pozoruhodně zlepšilo kognitivní výkon dětí. Ke zlepšení přitom došlo jak v celkovém výsledku, tak i v oblasti plánování a v oblasti následných procesů. Při testování s ucpávkami do uší působili děti a dospívající podstatně klidnějším dojmem.
V rámci rozhovoru čtyři děti odpověděly, že je během testování bez ucpávek do uší zvuky rušily. Ostatní respondenti odpověděli na otázku, zda je zvuky v pozadí rušily, záporně. Jedna dívka dokonce uvedla: „Mnohem více mě ruší moje vlastní myšlenky.“ Další chlapec odpověděl: „Ticho mě znervózňuje.“ Zároveň však uvedli, že je ucpávky v uších neruší a nejsou nepříjemné. Pouze jeden chlapec uvedl, že už ho „na konci trochu tlačily uši“. I děti, které zvuky v pozadí nerušily, však byly během testování bez ucpávek nervóznější, těkaly pohledem po místnosti a směrem k zařízení, ze kterého se zvuky ozývaly. Rodiče 10 dětí z celkového počtu 14 respondentů spontánně konstatovali, že na svých dětech při společném plnění domácích úkolů a při různých aktivitách pozorují, že jsou vyrušovány okolními zvuky. Jedna maminka dokonce uvedla, že syna ruší i hučení lednice v kuchyni, kterého si ona sama běžně vůbec nevšimne. Dva chlapci a jedna dívka, kteří v prvním kole testování dostali k dispozici ucpávky do uší, sdělili, že je během období mezi testováními sami využívali při psaní úkolů. Jeden z chlapců poznamenal: „To by bylo super, kdybych je mohl mít ve škole, ale asi by tam z toho nebyli moc nadšení.“ Respondenti projevovali zájem o to, špunty si nechat. Dva mladší chlapci se přímo zeptali, zda si mohou ucpávky nasazovat i jindy než se mnou. Jedna dívka poznamenala: „Budu si je nasazovat, když bude brácha doma, aby mi dal pokoj.“ Podrobná metodologie a závěry výzkumu jsou uvedeny v diplomové práci (viz seznam zdrojů).
Jak vyplývá z předchozího textu, neexistuje jeden správný postup práce s ADHD. Každý člověk je jedinečný a vyžaduje individuální přístup. Klíčová je vstřícná a laskavá komunikace mezi člověkem s ADHD, jeho rodinou, školou a lékařem. Jedině tak mu můžeme pomoci k tomu, aby dokázal naplno rozvinout svůj potenciál a aby byl jeho život snazší, méně zmatený a nejistý. Eliminace hluku v pozadí za využití ucpávek do uší může tak být dalším dílkem skládačky intervenčních postupů, které se dají v prostředí školy, rodiny či kdekoliv jinde využít.
 
ZDROJE
  • BAIEROVÁ, A. Intervenční metody ke zlepšení kognitivního výkonu u dětí s ADHD. Praha: FF UK, 2019. Diplomová práce.
  • BAIJOT, S., SLAMA, H., SÖDERLUND, G., DAN, B., DELTENRE, P., COLIN, C. a N. DECONINCK. Neuropsychological and neurophysiological benefits from white noise in children with and without ADHD. Behavioral and Brain Functions. 2016, roč. 12, č. 1.
  • BUBL, E., DÖRR, M., RIEDEL, A., EBERT, D., PHILIPSEN, A., BACH, M. a L. T. VAN ELST. Elevated background noise in adult attention deficit hyperactivity disorder is associated with inattention. 
  • PloS one.  2015, roč. 10, č. 2.
  • DRTÍLKOVÁ, I. a O. ŠERÝ. Hyperkinetická porucha: ADHD. Praha: Galén, 2007.
  • GOLEMAN, D. Pozornost: skrytá cesta k dokonalosti. Brno: Jan Melvil, 2014.
  • HALLOWELL, E. M. a J. J. RATEY. Poruchy pozornosti v dětství i dospělosti: poruchy pozornosti a hyperaktivita, rozpoznání, řešení, prevence. Praha: Návrat domů, 2007.
  • MIOVSKÝ, M. Diagnostika a terapie ADHD: dospělí pacienti a klienti v adiktologii. Praha: Grada, 2018.
  • PUGNEROVÁ, M. a J. KVINTOVÁ, J. Přehled poruch psychického vývoje. Praha: Grada, 2016.

 

Zdroj: Pro časopis Školní poradenství v praxi Aneta Baierová