Rozhovor s Janou Stejskalovou, lektorkou, mentorkou, koordinátorkou projektových aktivit v organizaci JOB ‒ spolek pro inovace a garantkou projektu „Otevíráme dveře reflektovaným praxím“ na Pedagogické fakultě Univerzity v Hradci Králové
Jana Stejskalová je původně učitelkou 1. stupně základní školy. V průběhu své pedagogické praxe si vyzkoušela také funkci ředitelky ZŠ a MŠ a později zástupkyně ředitele ZŠ v Královéhradeckém kraji. Od roku 2005 pořádá kurzy pro učitele i vedení škol, zejména v oblasti pedagogického konstruktivismu či čtenářství, a výcviky mentorských dovedností. Při práci s vedoucími školskými pracovníky se mimo jiné zabývá tím, jak rozvíjet kulturu školy nebo jak na kolegiální podporu.
Jaké změny ve vzdělávání chcete svým působením dosáhnout?
Vzpomněla jsem si na otázku jedné účastnice semináře. Ptala se mě, proč dělám práci lektorky a mentorky, co mě na tom baví. Mě samotnou moc baví učit se nové věci, ve třídě i s učiteli v rámci kurzů. Líbí se mi pátrat po příležitostech, zjišťovat, co je v učení nás učitelů efektivní, co z toho, co jako učitelé děláme, má skutečný vliv na výsledky žáků. K otázce mě napadá, že bych ráda učitele povzbuzovala, snižovala jejich obavy ze zkoušení nových věcí a postupů, společně s nimi sdílela radost, když se jim práce daří, a v neposlední řadě posilovala jejich silné profesní stránky. A to všechno z toho důvodu, aby rostla kvalita vzdělávání v našich školách a pro naše děti nebyl čas strávený ve škole ztrátou času, ale časem, který do maxima využijí k rozvoji svého potenciálu. Chtěla bych, abychom uměli navázat na to, kde jsme, a uměli se posouvat tam, kam je to reálně možné. Jako tým lektorů a mentorů JOB máme vytyčené tři dlouhodobé cíle, ke kterým směřujeme veškeré své aktivity: nacházíme a podporujeme učitele, kteří se chtějí učit dělat svoji práci ještě lépe, spoluutváříme komunitu, kde se učitelé účinněji učí, a ovlivňujeme společenské prostředí tak, aby se v něm inovacím ve vzdělávání lépe dařilo.
Jak konkrétně pracujete se školami a učiteli?
Potřeby pedagogů i týmů škol jsou velmi různé, a tak v některých případech vzděláváme nebo individuálně podporujeme jednotlivé pedagogy ze škol, jindy minitýmy, ale za nejúčinnější z našeho úhlu pohledu považujeme podporu týmů jako celku. V několika školách realizujeme komplexní podporu, kterou vždy plánujeme s užším či širším vedením školy a její jednotlivé formy nastavujeme podle aktuálních potřeb daného týmu. Nejčastěji jde o komplex tvořený podporou pro vedení školy při hledání rozvojových cílů a v souladu s tím společným plánováním vzdělávacích aktivit pro učitele s učiteli. To vše je doplněno individuální mentorskou podporou pedagogů. Výhodu spatřujeme v tom, že samotní učitelé mají po celou dobu možnost společně plánovat, jak posun celého týmu i jich samotných bude probíhat. V rámci tzv. reflektivních bodů/zastavení mají všichni možnost vyjádřit, co z jejich pohledu funguje, co by si přáli změnit a jak by změna mohla vypadat.
Jaké nároky to klade na učitele a vedení školy?
Ve spolku JOB věříme, že učení se daří lépe za určitých podmínek. Hodně vysoko klademe smysluplnost a dobrovolnost, což souvisí i s naším prvním cílem, tedy s tím, že podporujeme učitele, kteří se chtějí učit a chtějí dělat svoji práci lépe. Při přípravách s vedením školy podmínku dobrovolnosti zdůrazňujeme. Když má vedení zájem školu rozvíjet a v týmu je někdo, kdo se nechce na těchto aktivitách podílet, snažíme se podpořit vedení v tom, aby pátralo po příčinách. Často se zdá, že učitel nechce, ale za jeho nechutí mohou být rozmanité příčiny. Pokaždé zjišťujeme, co můžeme udělat pro to, aby se obavy dotyčného učitele snížily, jak můžeme posílit jeho profesní sebevědomí, a hledáme příležitosti, jak jej pro spolupráci získat. Každý z pedagogů má možnost se rozhodnout, kdy se připojí. Na základě dlouhodobé zkušenosti zjišťujeme, že je pro tým mnohem efektivnější pracovat se skupinou, která chce, a energii věnovat podpoře jejích členů než energii ztrácet přesvědčováním těch, kteří nechtějí.
Co pro vás znamená myšlenka úspěchu pro každého žáka? Jak se to v praxi projevuje?
Když jsme si jako tým lektorů a mentorů – myslím, že to bylo v roce 2012 – společně definovali pedagogická východiska, jedním z nich bylo a stále je, že společně věříme, že každý z nás, stejně jako každé dítě, má své jedinečné vzdělávací potřeby. Jinak řečeno že každý jsme jiný, a proto se i každý jinak a jiným způsobem potřebujeme učit. V rámci našich vzdělávacích aktivit k tomu vedeme i pedagogy. Věříme, že individualizace vzdělávání zvyšuje míru zapojení vnitřní motivace kohokoliv, kdo se učí, a tím se zlepšují i jeho výsledky. My se v první řadě snažíme o to, aby každý z pedagogů, se kterým pracujeme, tento princip při vzdělávacích akcích zažil u sebe, aby měl příležitost vybírat si z různých možností, obtížností i forem, jak dosáhne svého cíle. Poté se snažíme, aby principy, které zažije, přenášel do své třídy. V rámci našich seminářů mají učitelé možnost s podporou lektora společně plánovat výuku s ohledem na různé potřeby žáků ve svých třídách. To probíhá ještě mnohem intenzivněji při mentorské podpoře, tedy v případě, že je individualizace učitelovým tématem. Tehdy může získat od mentora zpětnou vazbu na to, co konkrétně se mu v oblasti individuálního vzdělávání daří, a společně pak hledáme další příležitosti, jak individualizaci v dané třídě rozvíjet.
Proč se hlásíte k vizi Úspěchu pro každého žáka?
Máme za to, že je dobré „na to nebýt sám“. S ohledem na náš třetí cíl, tedy že ovlivňujeme společenské prostředí, aby se v něm inovacím ve vzdělávání lépe dařilo, hledáme kolegy, kteří sdílejí stejná či podobná pedagogická východiska, společně usilujeme o jejich šíření, máme příležitost se od sebe navzájem učit a jsme přesvědčení, že tak můžeme zvýšit dopad do celého vzdělávacího systému. Ve spolku JOB věříme, že úspěchu ve škole může dosáhnout každý žák a že prožití úspěchu mu přináší další chuť učit se na jeho maximum. A aby se nám podařilo tuto vizi v systému naplňovat, potřebujeme učitele podpořit v tom, aby také oni ve své práci prožívali úspěch.
Jaké důležité změny je potřeba v systému vzdělávání udělat, aby se tato vize naplňovala?
Na tuto otázku jsem už částečně odpověděla – nechat zažít úspěch ředitele a učitele našich škol. Ale další, co mě k tomu napadá, je, že musíme získávat další ředitele škol pro vizi úspěchu každého žáka a podpořit je při práci s týmem v jejím naplňování. O čem teď často přemýšlím, je, jak podpořit pedagogy, aby věřili, že dokážou vytvořit podmínky pro to, aby každý jejich žák zažíval ve výuce úspěch a oni se z něj pak společně s ním mohli radovat.
Zdroj: Rozhovor vedla pro časopis Řízení školy - duben 2018 Silvie Pýchová, výkonná ředitelka SKAV