Řešení problémových situací pomocí balintovských skupin

Vydáno: 5 minut čtení

Určitě se vám to někdy také stalo: Chcete se na pedagogické radě s kolegy o něčem poradit, vyřešit nějakou problémovou situaci, ale pak tu myšlenku opustíte. Proč? Možná už sedíte ve sborovně dvě hodiny a nechcete jednání protahovat, možná cítíte ostych před ostatními anebo si říkáte, jestli otázka vůbec na pedagogickou radu patří… Máme pro vás řešení ověřené ve školské praxi a tím jsou balintovské skupiny.

Balintovská skupina je skupinová metoda řešení problémů, která se hojně užívá v psychoterapii. Jednotliví účastníci přinášejí do balintovské skupiny své vlastní problémové příklady z praxe, které jsou podrobeny skupinovému posouzení.1) A proč balintovské skupiny ve škole? Právě ve škole často vznikají problematické, konfliktní a psychicky náročné situace: mezi žáky samotnými nebo mezi učiteli a jejich žáky (či dokonce mezi učiteli a rodiči). V některých případech přitom není míč na žákovské, nýbrž na učitelské straně hřiště. Proto jsou právě učitelé těmi, kdo musí (i z hlediska pedagogické odbornosti) takové situace řešit.

Jednou z možností řešení jsou právě balintovské skupiny. Podmínkou pro jejich realizaci je bezpečné prostředí, ve kterém jsou účastníci ochotni předložit problémovou situaci, naslouchat druhým i se na danou situaci podívat ze zcela nové perspektivy. Smyslem není nalézt definitivní či modelové řešení problematických vztahů, ale především snížit emoční zátěž spojenou s příslušným případem (a to bez vlastních stereotypních myšlenek, protože stereotypy znesnadňují hledání alternativ řešení). Balintovská forma intervize je přínosná důkladnou reflexí problému, sebereflexí a mnohdy i změnou vlastního postoje. Jedná se o platformu vzájemného sdílení zkušeností na principu tzv. učící se skupiny – ať už jde o dílčí neúspěchy, či obavy.

A jak vlastně jednání balintovské skupiny probíhá? Iniciátor přichází se situací, se kterou potřebuje poradit. Osloví účastníky, o kterých si myslí, že se jich situace dotýká a že mu mohou pomoci. Zvolí si také moderátora, který dohlíží na střídání jednotlivých fází a zároveň hlídá čas (každá fáze trvá pět minut).

V rámci první fáze (expozice) iniciátor představí svůj případ, ostatní poslouchají. Naši balintovskou skupinu kupříkladu svolala kolegyně, která nejenže netradičně přebírá třídu v 8. ročníku, ale do této třídy zároveň přicházejí žáci z jiné, rozdělené třídy. Žáky nezná a chce dát kolektiv dohromady, aby se zamezilo negativním jevům. Ráda by využila zkušeností kolegů, jak se s takovou situací popasovat.

Moderátor děkuje a směruje účastníky do druhé fáze (dotazování). Kolegy zajímá počet dětí ve třídě, poměr chlapců a dívek, kdo bude třídu učit…

Třetí fázi (asociace) uvádí moderátor otázkami směřujícími na účastníky: „Co vás k tomu napadá?“, „Vzpomínáte si na podobnou situaci?“. Otázky pomáhají účastníkům vcítit se do situace iniciátora a vybavit si vlastní zážitky. Iniciátor pozorně naslouchá.

Stejně soustředěně iniciátor poslouchá i v rámci čtvrté fáze (generování nápadů). Účastníci předávají své zkušenosti s podobnou situací a navrhují nejrůznější nápady. Jejich řeč obvykle začíná slovy: „Já na tvém místě bych…“, „Mně osobně se osvědčilo…“.

V poslední fázi (rekapitulace) se dostává ke slovu iniciátor a vybírá si z navrhovaných řešení, svůj výběr může i zdůvodnit. Kolegyni se nejvíc líbil „chodící dotazník“ (žáci hledají mezi spolužáky odpovědi na zajímavé otázky a tím se vzájemně poznávají), představovací hra s rolí toaletního papíru (každý si utrhne určitý počet dílů – doporučujeme omezit maximálně na pět – a poté o sobě řekne tolik informací, kolik má útržků) a spolupráce s ostatními učiteli, kteří mohou vidět třídu trochu jinak.

Celé setkání pak shrne moderátor. My sami jsme byli ještě zvědaví na pocity zúčastněných, které krásně vyjádřila iniciátorka: „Nejsem v tom sama.“

Já jako ředitelka školy vidím v takových setkáních úžasný potenciál. Po 30 minut jsem pozorovala spolupráci kolegů vedoucí ke konkrétnímu výsledku. A myslím, že návrhy řešení jsou využitelné nejen pro iniciátorku. Metodik prevence Michal (který s nápadem balintovských skupin přišel) setkání pro všechny okomentoval: „Na několik minut máme možnost ‚obléci si kabát‘ toho druhého, což pomáhá nahlížet na konfliktní situaci ‚novýma očima‘. Důležitá je v tomto ohledu schopnost empatie a snaha o přesný popis toho, co zúčastněné strany konfliktu prožívají. Vnímat různé úhly pohledu na věc můžete zejména během třetí fáze – fáze fantazijních podnětů. Není žádoucí hledat ‚pravdu‘ a jediné ‚správné‘ řešení, ale soustředit se na vlastní emoce a získat jiný pohled. Platí zde obecné moudro, že učitel musí umět nejprve najít cestu k sobě, aby mohl pomáhat druhým…“

A ještě poznámka na závěr. Balintovské skupiny jsme „opsali“ od paní ředitelky Karin Marques, která je ve své škole nazývá A. D. H. D. (a dejme hlavy dohromady). Posíláme velký dík a zároveň slibujeme, že je budeme dál využívat!

1) Balintovská skupina. Wikipedie [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Balintovsk%C3%A1_skupina.

Zdroj: Učitelský měsíčník 4/2020; autor: Irena Trojanová