Ředitelé středních škol řeší ve své praxi nejrůznější záležitosti a obtíže. V návalu každodenních starostí někdy bohužel zapomínají na péči o své učitele i další zaměstnance. Často stačí jen málo a z takového opomíjení se může stát problém. V textu se tedy zaměříme na to, jak je možné o pracovníky ve školách pečovat a na jaké konkrétní věci se přitom soustředit.
Ředitel střední školy má v současné době nejrůznější starosti: snaží se zjišťovat a v praxi uplatňovat legislativní pravidla, včetně novinek, kterých se na něj valí celá řada; stará se o co nejlepší ekonomické podmínky školy; zajišťuje administrativní činnosti; nezapomíná na kontrolní mechanismy; vytváří strategické plány; dbá o zdárné fungování vyučovacího procesu; věnuje se vyhledávání nových kvalitních zaměstnanců a jejich profesnímu rozvoji i dalšímu vzdělávání; pečuje o bezpečnost a zdraví všech ve škole... V podobném výčtu činností ředitele střední školy bychom mohli pokračovat ještě dlouho a jistě bychom nacházeli řadu dalších témat, která ve své každodenní praxi ředitel musí řešit, ať už komplexně, nebo okrajově.
Bohužel se však v důsledku velkého množství činností a řešených starostí stává, že ředitelé škol někdy zapomínají na to, že je potřeba věnovat pozornost péči o zaměstnance. Učitelé, asistenti i nepedagogičtí zaměstnanci se pak v některých případech mohou cítit opomíjeni, může se zvyšovat jejich frustrace a v pedagogickém sboru zavládnout nepohoda. Ta se pak snadno přenese do vyučovacího procesu a problém je na světě.
Jak tedy pečovat o zaměstnance ve školství? Na první pohled se zdá, že ředitelé škol moc možností a hlavně finančních prostředků nemají. Ano, tento úkol se může jevit jako nelehký, ale i když jsou podmínky někdy složité, vždy si jde nějak poradit. Za velmi důležité považujeme především zajištění
kvalitního a co nejlépe vybaveného pracovního prostředí.
Máme na mysli, aby měl každý z učitelů k dispozici pracovní stůl, úložné prostory, přístup k odborné, didaktické a metodické literatuře. Není zcela optimální, když jsou všichni učitelé soustředěni ve sborovně a nemají klidný prostor pro svou práci. Jsou-li rozmístěni v kabinetech, je velmi důležité dbát na to, aby jejich rozmístění bylo smysluplné. Tedy nejenže pohromadě sedí kolegové, kteří učí stejný předmět. Je třeba brát v potaz i vztahy a vazby mezi konkrétními učiteli. Považujeme např. za vhodné, aby nový mladý učitel sídlil v kabinetu se svým uvádějícím učitelem a měl s ním možnost podle potřeby konzultovat.
Do péče o pedagogický sbor patří i systém toku informací ve škole . Ten by měl být co možná nejvíce funkční. Mělo by být zajištěno, že všichni dostávají čerstvé a aktuální informace. V dnešní době informačních technologií se to může jevit jako snadný úkol, nicméně je potřeba nezapomínat na to, že pokud jsou nejnovější informace, třeba rozpis suplování, publikovány na internetu, musejí k němu mít přístup všichni učitelé. Specifickou disciplínou v oblasti poskytování informací jsou porady a setkání na nejrůznější úrovni. Každá škola má nastavenu frekvenci pedagogický rad a provozních porad. Jistě, vždy záleží na velikosti a organizační struktuře školy. Je však dobré najít takový model, aby porad nebylo málo nebo naopak příliš. Domníváme se, že v tomto ohledu určitě platí "méně je někdy více". Velké množství porad různého charakteru bývá časově velmi náročné, zároveň se mezi zaměstnanci může zvedat vlna nevole. Ředitelé by si tedy měli dobře promyslet, kolik takových setkání budou realizovat a v jakém složení. V případě školy s více než 30 zaměstnanci je mnohem smysluplnější, když se v každém čtvrtletí realizuje pedagogická rada a ředitel se pravidelně schází každý měsíc s předsedy předmětových komisí, kteří pak poskytují projednávané informace svým kolegům.
Podobně doporučujeme nastavit systém komunikace mezi školou a zákonnými zástupci . Učitelé mohou být totiž velmi frustrovaní jednáním a způsobem komunikace některých rodičů. Měli by tedy mít stanovený systém řešení jednotlivých problémů a na jeho základě vědět, za jakých okolností se mohou obrátit na některého člena vedení školy či poradenského pracovníka. S tím souvisí i způsob, jak v takovém případě tito lidé s učiteli komunikují, jakou oporou pro ně jsou. Jistě v těchto případech není namístě nějaká bouřlivá reakce doprovázená křikem. Vše je třeba v klidu probrat a najít co nejlepší a nejfunkčnější způsob řešení.
S předchozím tématem jistě souvisejí i poradenské služby školy. Je potřeba si uvědomit, že každá škola má své poradenské pracoviště, které zpravidla tvoří výchovný poradce a metodik prevence. Na mnoha středních školách však působí také školní psycholog, speciální pedagog či další odborníci. Přestože panuje obecná představa, že poradenští pracovníci poskytují podporu žákům, není to tak docela pravda. V souladu s platnou legislativou se činnosti tohoto pracoviště vztahují i na zaměstnance školy. Ti tedy mohou s poradenskými pracovníky konzultovat či jiným způsobem využívat jejich podporu a pomoc.
K péči o zaměstnance školy nepochybně patří také to, když si ředitel školy uvědomuje důležitost jejich profesního rozvoje a dalšího vzdělávání. Jde zejména o to, aby svým učitelům umožňoval navštěvovat vzdělávací akce . V tomto ohledu považujeme za důležité, když se některé vzdělávací aktivity odehrávají přímo ve škole a snadno se do nich zapojí všichni zaměstnanci. Může se jednat o školení určená všem zaměstnancům, a to s nejrůznější tematikou (bezpečnost práce, civilní ochrana, první pomoc, vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, přehled nové legislativy apod.), ale také o úžeji zaměřené akce určené učitelům konkrétních předmětů. Neméně důležité však bude, aby měli zaměstnanci možnosti vybírat si vzdělávací akce podle svého vlastního zájmu a potřeby. Všichni jistě ocení, když jim ředitel školy umožní vybírat si k podobným účelům studijní volno. Ještě více vyzdvihnou, když jim škola poskytne příspěvek na další vzdělávání. V tomto ohledu je velmi dobré, když ředitel školy stanoví pravidla, jimiž se poskytování takového příspěvku řídí, a seznámí s nimi všechny své pracovníky.
Ředitelé školy vedou pro podporu svých zaměstnanců fond kulturních a sociálních potřeb. Všechny školy by měly mít vypracovanou směrnici, která obsahuje informace, jak se tento fond tvoří, ale především co a za jakých podmínek se z něj proplácí. Většina škol nejspíš využívá prostředků z tohoto zdroje na příspěvek na stravování či na příspěvek na dovolenou, popřípadě další aktivity. Vždy musíme mít na paměti, že s fondem je třeba hospodařit tak, aby byly zajištěny rovné podmínky všech zaměstnanců. To například znamená, že nárok na příspěvek z něj mají všichni zaměstnanci školy, tedy nejen učitelé, ale i asistenti pedagoga či nepedagogičtí zaměstnanci. Dále je třeba vycházet z toho, že vyplácení prostředků musíme rozvrhnout tak, aby vystačily pro všechny zaměstnance, tedy nikoli pouze ty, kteří "přijdou" mezi prvními.
Mohlo by se zdát, že jsme vyčerpali všechny možnosti, které ředitelé škol v péči o zaměstnance mají. Není to však nutně pravda. Ředitelé škol mohou pro své zaměstnance např. organizovat některé akce. Abychom se nevyjadřovali pouze v obecné rovině, uvedeme konkrétní příklad: Na naší základní škole jsme začínali realizovat dvojjazyčný česko-italský výukový program. Běžnou součástí školního roku je tedy zájezd učitelů do Itálie. Na něm poznávají nejen místní reálie, ale také navštěvují různé typy škol, aby měli možnost udělat si co nejlepší obrázek o italském školství, výukových metodách, ale také o různých specifikách tamního vzdělávacího systému. Akce je zároveň určitou formou teambuildingu. Učitelé při této příležitosti mají možnost lépe se vzájemně poznat a budovat kvalitní mezilidské vztahy. Jde o služební cestu zaměstnanců, která má zároveň více funkcí a jistě napomáhá zlepšit atmosféru v pedagogickém sboru a zároveň podporuje profesní a odborný rozvoj všech zúčastněných. Podobně tomu může být při realizaci kurzů italského jazyka, jež se na této škole pořádají pro vyučující, kteří si nemusejí hradit kurzovné.
A nakonec: Péči o pedagogický sbor napomáhají i další věci, někdy důležité, jindy maličkosti různého charakteru. Každého, učitele nevyjímaje, vždy potěší pochvala. Ředitelům tedy doporučujeme nezapomínat chválit vlastní zaměstnance za to, co se jim povedlo. Byť to mohou být maličkosti. Stejně jistě pomůže i úsměv, humor a nadhled. To vše se dá použít i při řešení složitějších problémů, bohužel se na podobná vstřícná gesta stále častěji zapomíná. Ředitelé či jejich zástupci by taktéž měli znát osobní a rodinnou situaci každého učitele, aby s ním uměli v případě potřeby promluvit, pochopit jeho případné potíže a starosti. Všichni zaměstnanci také jistě ocení každodenní drobnosti, např. když se řediteli podaří sehnat pro ně kávu, nápoje, občerstvení či jiné drobné benefity. Může to být snazší, než by mohlo zdát. Někdy stačí jen vyjednat některé věci se stálými dodavateli apod.
Péče o zaměstnance školy by měla tvořit nedílnou a důležitou součást činnosti každého ředitele. Přestože mnohdy bývá podceňovaným elementem, doporučujeme se na ni zaměřit a věnovat se jí. Zaměstnanci tak mohou získat motivaci k další práci a zlepšuje se klima v pracovním kolektivu, což se jistě odrazí i ve vzdělávacím procesu. Učitelům, o které se vedení školy dobře stará, roste sebevědomí a samostatně vyřeší mnohé úkoly a postaví se zajímavým výzvám. Přestože se péče o zaměstnance zdá být často zbytečná, časově náročná či jinak obtížná, každému řediteli se taková investice mnohonásobně vyplatí.
Zdroj: Speciál pro střední školy časopisu Řízení školy, 6/2017, autorky PhDr. Jitky Kendíkové