Návrat k normálu nemusí být snadný ani pro „dobré“ studenty středních škol

Vydáno: 3 minuty čtení

Pandemie koronaviru měla zatím neprozkoumané dopady na velké množství oblastí života. Velkou neznámou jsou i vlivy na lidskou psychiku. Schopnost vyrovnávat se s neznámými a zatěžujícími faktory se vyvíjí spolu s věkem. Je tedy pochopitelné, že děti mohou v krizi trpět více než dospělí i přes to, že materiálně nestrádají.

Příklad z psychologické praxe (Petr 16 let, student 2. ročníku výběrové střední školy, prospívá s vyznamenáním)

Petr přichází do psychoterapeutické péče z důvodu velmi silných nepříjemných pocitů a myšlenek spojených se ztrátou vlastní hodnoty. Objevuje se u něj masivní úzkostné prožívání, nervozita, třes. Popisuje i značné psychosomatické potíže (pocity na zvracení, migrény, nespavost), které nejsou na první pohled patrné, o to více jsou ale vyčerpávající. Říká, že by si přál být jako před rokem. Býval energický, výkonný, společenský, věnoval se sportům, ve škole vynikal, účastnil se matematických olympiád. Nyní je uzavřený, plachý, ospalý. Do věcí, které ho těšily, se vůbec nemůže přinutit. Přišel o veškerý režim dne. Obává se sociálních kontaktů. Kamarády vídá jen online. Trpí výčitkami, že není dost dobrý.

Jeho potíže se nyní zvětšují s ohlášeným rozvolněním protiepidemických opatření. Není si jistý, jak zvládne docházku do školy. Nejvíce stresující pro něj je nedostatek informací. Velmi se obává situace, že bude zahlcený testy, bez dostatečného času na přípravu a učení.

Dlouhodobý stres, ztráta jistoty i každodenních rituálů vede ke změně schopnosti využívat vlastní adekvátní obranné mechanismy a rozvoji nevhodných strategií chování. Velmi typické jsou únikové mechanismy, které jsou používány nevědomě, bez možnosti jejich kontroly. Jedním z únikových mechanismů je i nástup tělesného onemocnění.

Petr si uvědomuje, že jeho pocity jsou spojené s aktuální společenskou situací, je pro něj ale velmi problematické bez pomoci se vrátit do běžného života.

Jak mohou učitelé pomoci předcházet úzkosti z rozvolňování: 

  • Zaměřit se na děti a studenty, kteří již dříve vykazovali známky zvýšené citlivosti (nervozita při ústním projevu, perfekcionalismus, ale i vysoká míra empatie).
  • Pomoci dětem podrobně naplánovat a rozvrhnout čas do letních prázdnin (zdůraznit, že se jedná o omezené časové období, rozvrhnout aktivity 6 týdnů).
  • Opakovaně vysvětlovat, co bude následovat po návratu do škol, věnovat pozornost i zdánlivě nepodstatným detailům.
  • Vytvořit harmonogram aktivit i ověřování znalostí, nezahlcovat děti povinnostmi hned po jejich návratu do školy.
  • Nabízet zdroje pomoci, na koho se mohou děti obrátit při potížích (školní psycholog, výchovný poradce, terapeutické centrum, pedagogicko-psychologické poradny, možnosti on-line terapie např. www.terap.iowww.delamcomuzu.cz).
S koncem školního roku je spojeno i uzavírání hodnocení a vysvědčení. Známkování by ale nemělo být prioritou přesahující rámec duševního zdraví.
Příklad z praxe je ilustrační, zastupuje větší množství „Petrů“, kteří se nyní obracejí pro pomoc. Jméno je smyšlené za účelem anonymizace konkrétních studentů a studentek.
Zdroj: Mgr. Lucie Marcinčínová