Kreativita a umění ve vzdělávání

Vydáno: 8 minut čtení

Rok 2020 znamenal kvůli epidemii na jednu stranu odsun umění, kultury a tzv. výchov na vedlejší kolej a na stranu druhou ukázal potřebu kreativně reagovat na úplně nové problémy a výzvy. Centrum současného umění DOX a Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) se spolu s dalšími organizacemi rozhodly seznámit veřejnost s širokou paletou využití uměleckých a kreativních přístupů ve vzdělávání. O prvním ročníku festivalu, který probíhá od 20. ledna do 6. února 2021, hovořili ředitelka SPKV Katarína Kalivodová (dále KK) a vedoucí vzdělávacích programů v Centru současného umění DOX Jiří Raiterman (dále JR).

FUK pořádáte uprostřed covidové pandemie. Co a komu může festival přinést?

Řízení školy onlineKK:
 Festival se bude věnovat tématu kreativního učenía tomu, co přináší umění a kreativita do vzdělávání (jak je patrné už z názvu), a také tomu, jak mohou umělci a profesionálové z kulturních a kreativních průmyslů měnit paradigma formálního vzdělávání. Vychází se z dlouhodobé snahy organizací, jako je SPKV, DOX, nebo platformy uMĚNÍM popularizovat téma kreativního učení a demonstrovat, že umění a kreativita jsou jedním z funkčních prostředků, jimiž se dají naplňovat strategické vzdělávací dokumenty (jako např. Strategie 2030+), které se snaží o systémovou změnu ve vzdělávání.
JR:
 Ten nejmenší z cílů festivalu je ukázat, že něco jako kreativní učení existuje. V další rovině chceme otevřít širší potenciál umění ve vzdělávání. Rozvíjí nejen kreativitu, ale i schopnost spolupracovat, adaptovat se, řešit problémy, podporuje wellbeing dětí a jejich pocit bezpečí i pocit smysluplného učení se. Pedagogům i rodičům může festival nabídnout alternativy a nápady, jak učit s přesahem nebo jinak. A v neposlední řadě lze takto zprostředkovat umění v době, kdy je dostupné jen online.

Co si můžeme představit pod pojmem kreativní učení?

JR:
 Pokud bych měl kreativní učení představit konkrétními příklady, dobrými materiály pro výuku historie mohou být třeba historický film, propagandistický plakát, provokativní socha. Haptický a vlastně i estetický zážitek z různých sochařských materiálů lze využít k lepšímu porozumění stavby jazyka a jeho různorodého tvarosloví. Rozbor a pochopení současného popkulturního obrazu (třeba z reklamy) může v konfrontaci s barokním dílem vysvětlit leccos o konfliktu protestantismu a katolicismu 400 let zpátky atd.
KK:
 Kreativní vzdělávání podle definice, která vyplývá z britského kontextu a s níž pracujeme i my, zahrnuje vzdělávání uměním s využitím možností a technik uměleckých oborůa kreativních průmyslů, dále rozvoj kreativního myšlení dětía mladých lidí a rozvoj inovativních přístupů k učení. A v neposlední řadě sem patří také vzdělávání k umění, vedoucí ke zvládnutí daného uměleckého oboru.

Co konkrétně mohou přinášet uměnía kreativita do vzdělávání?

JR:
 Velkou výhodou umění je to, že je to prostor se specifickým jazykem, v němž se dají věci popisovat jiným způsobem než v běžné komunikaci. Umožňuje „hru na něco“, „bytí jako“. Díky tomu si lze mnohé zažít, vyzkoušet, experimentovat, a přitom být v bezpečném prostředí, ať už prostřednictvím tance, dramatizace, nebo hudby. Forma hry pomáhá rozvíjet empatii, citlivost vůči jazyku, ale i mediální
gramotnost, odolnost vůči manipulaci i aktivní vztah k životnímu prostředí. Umění je také médiem, které pomáhá prožít těžká témata jako smrt, marnost, odtržení.
KK:
 Pro některé děti, ať už ze sociálně a kulturně znevýhodněného prostředí, nebo s handicapem, mohou být právě umění a kreativita lepším prostředkem, jak se vyjádřit, než jaké poskytuje běžná komunikace. Dalším důležitým prvkem je prostor pro práci s chybou. V tradičním školství se chyby trestají. Děti jsou naučené, že za chyby se platí horší známkou.
JR:
 Ano, chyby patří k umění a učení se. A nemyslím chyby fatální nebo lajdácké. Ten, kdo se nebojí svých chyb, máv hustém lese reality velkou výhodu – minimálně sám sobě neháže klacky pod nohy a může je využít k dalšímu (po)učení se. Právě v umění daly chyby vzniknout spoustě geniálních děl – bez jejich přijetí bychom nemohli experimentovat, hledat jiné cesty, opouštět ty slepé, nemohli bychom jít do větší hloubky.

Daří se přenést umělecké formy do online prostoru?

JR:
 Je to podobné jako porovnávat setkání s živým člověkem a telefonát – obě formy mají své pro a proti, ale pokud blízkého člověka dlouho neuvidíme, můžeme mít i z pouhého telefonátu radost. A tak jsme za DOX z naší nabídky vybrali do festivalového programu především ty formáty, kde se překlopením do online prostoru neztrácí nic zásadního (např. výrazně fyzický zážitek, monumentalita instalace, hledánív prostoru) a kde se naopak více pracuje s reflexí, myšlením a třeba s hrou, u níž se dá pracovat online.
KK:
 Některé organizace, které máme v programu, ukázaly, že i v online prostoru můžeme získat intenzivní zážitek a energii i prostřednictvím obrazovky. Např. představení Volní jako ptáci, připravované dětským muzeem UUUL spolu s Národním divadlem, takový silný zážitek nabízí. Toto představení přesně ukázalo na nedostatky téhle doby – chybějící lidský kontakt i společné prožívání něčeho.

Jak může kreativní učení pomáhat učitelům a dětem při online výuce?

Řízení školy onlineKK:
 Kreativní učení má i v momentě, kdy je „PES v pětce“,v online prostoru hodně možností. Jeho prostřednictvím se dá vyučovat velmi komplexně. Podle evropských kurikulárních strategií jsou v centru pozornosti klíčové kompetence, jež by mělo vzdělávání rozvíjet. V českém systému je ve středu vzdělávání nejčastěji znalost. Kreativní učení umožňuje tyto znalosti nabýt zážitkem. Prostřednictvím tohoto zážitku, spolupráce, zasazení do kontextu se tyto kompetence rozvíjejí. Zároveň se díky tomu formují i postoje, vnímání plurality názorů, budují se vztahy, rozvíjí se wellbeing atd.
JR:
 V rámci online výuky některým učitelům pomohlo zakomponování uměleckých přístupů v momentech, kdy část studentů upadala do určité letargie, nedařilo se ji zapojit, kdy ztrácela chuť do učení.
KK:
 Ale je třeba říct, že i pro kreativní učitele je za této situace těžké děti motivovat, i když se snaží o formu hybridní výuky. Problém také byl a je, že učitelé jsou velmi vytížení administrativou a komunikací s žáky. Pro všechny je tato situace náročná.
V čem by mohlo být pro náš vzdělávací systém přínosné, kdybychom dali větší rozhodovací prostor dětem? Měly by mít více možností, jak ovlivnit, jak a co se budou učit?
KK:
 Kreativní učení je založené na participaci dětí. Dává jim silnější hlas, ptá se jich na názor a ten pak zohledňuje ve výuce. Podle našich zkušeností jsou názory a postřehy dětí často hodně inovativní. Na festivalu máme několik programových formátů, na nichž se budou přímo podílet děti, a spolu s nimi budeme hledat cesty, jak např. zlepšovat (nejen) online výuku – ať už v rámci dětského think tanku, nebo dětské hudební platformy.
JR:
 Je to asi klišé, ale k rozhodování o tom, co by se měly děti učit a jak, je třeba je vést a vychovávat, a to postupně od menších věcí až po zásadní rozhodování. Právo nebo možná spíš povinnost podílet se na chodu společnosti je přirozená a v demokracii nutná věc.

Jak by měla vypadat škola pro 21. století?Co by se děti měly učit, aby byly připravené na život v této době?

JR:
 Nevím teď, co budou moje děti potřebovat, ale chtěl bych je naučit, aby byly schopné a připravené poradit si se situací, kterou já si momentálně představit nedokážu. Chtěl bych, aby chápaly, že žijí na místě, které existuje jenjednou – planetu nemůžeme restartovat. Měly by být otevřené a odpovědné samy za sebe, za svůj i společný prostor, v němž žijí.
Taky je pro mě důležité, aby uměly milovat život, najít si nějaký smysl života, což je hrozně důležitá věc v době, kdy má člověk spoustu důvodů k depresi. Kdo má rád umění a tvorbu, jeden z takových smyslů života má.
KK:
 Právě teď všichni procházíme něčím, na co jsme absolutně nebyli připravení, ale nějak jsme tu situaci museli začít řešit. Bylo by dobré, kdyby si děti s takovými situacemi uměly v budoucnu poradit lépe, a ještě lepší by bylo, kdyby jim uměly předcházet.
 
Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník Marie Pánková