Slovenští a litevští učitelé patří mezi ty s nejnižšími platy, nejlépe placení jsou kantoři v Německu. I takové informace přináší nejnovější publikace evropské informační sítě Eurydice Klíčové údaje o učitelích a ředitelích škol v Evropě. Studie mapuje současný stav a roli učitelů ve dvaatřiceti zemích (kromě členských zemí EU byla do studie zahrnuta i data z Turecka, Norska, Lichtenštejnska, Islandu a Chorvatska).
Česko má největší počet žen na primární úrovni vzdělávání ze všech zemí EU, Turecko nejmenší.
Obsáhlá publikace se zaměřuje na situaci v preprimárním, primárním a sekundárním vzdělávání. Komparativní metodou porovnává šest tematických celků: přípravné vzdělávání učitelů a podpora začínajících učitelů; přijímání nových pracovníků, zaměstnavatelé a smlouvy; další profesní rozvoj a mobilita; pracovní podmínky a platy; autonomie a odpovědnost učitelů a ředitelů škol.
Nejhůře jsou na tom Rumuni a Slováci
Jedním ze sledovaných dat jsou i výše učitelských platů. Obecně se dá říci, že mzdy ve všech sledovaných zemích jsou nižší na prvním stupni, postupně se zvyšují na druhém. Studie poměřuje výši platu vzhledem k HDP na obyvatele dané země.
Minimální základní hrubé platy jsou nejnižší na Slovensku, v Rumunsku, Lotyšsku a Litvě, tam je základní mzda dokonce nižší než polovina HDP. Nejlépe jsou na tom v Turecku, tamní učitelé si na základním stupni přijdou dokonce na 150 % HDP, následuje Německo (141 %) a Španělsko (133 %). Maximální výše platů českých učitelů je sice dvojnásobná než mzdy nastupujících aspirantů na kantorské povolání, ale ani tato horní platová třída, – kterou český učitel dosáhne až po třiceti letech praxe – nepřekoná HDP České republiky.
Učitel nebo učitelka?
Studie potvrzuje i z českého prostředí známý fenomén feminizace školství, což je problém napříč všemi evropskými zeměmi. Obecné pravidlo „čím mladší děti, tím vyšší podíl žen“ je tu s většími, tu s menšími výkyvy zcela naplňován. Genderová nerovnováha je nejvyšší na primárním stupni (95 % žen v učitelském sboru spolu s Českou republikou má například i Itálie). Naopak v Turecku je poměr žen a mužů téměř vyrovnán, muži „prohrávají“ o pouhá dvě procenta. Řídicí a manažerské pozice jsou oproti tomu doménou mužského pohlaví.
Evropští učitelé nepřesluhují; oproti jiným povoláním učitelé a učitelky odcházejí do důchodu, jakmile se jim naskytne první příležitost. Stárnutí populace se projevuje i v učitelském povolání, více než polovina všech učitelů je starší padesáti let, a to v plné třetině všech sledovaných zemí. Naopak mladí učitelé do třiceti let jsou aktuálně „nedostatkové zboží“; spojení obou faktorů (stárnutí učitelských sborů a omezený příliv mladých) je jedním z hlavních problémů současného školství. Řešení je jasné: větší počet motivačních programů pro nové učitele, kteří často opouštějí kantorské povolání již v raném stádiu své kariéry, a odcházejí pracovat do jiných oborů.
Podpora mladých
Kromě Francie, Španělska, Řecka a Kypru nemají učitelské posty status definitivy. Pokud se ale – zejména pro nastupující učitele – nevytvoří vhodný motivační systém, mladých odcházejících učitelů bude stále více. Jednou z možností, jak si nastupující generaci učitelů udržet, je tzv. mentoring – starší učitel s mnohaletou zkušeností zaučuje, sleduje a pomáhá mladému kolegovi. Státem řízené programy uvádění do praxe existují v řadě evropských zemí. Česká republika mezi ně nepatří, individuální podpora nových členů učitelského sboru je však nepsaným pravidlem téměř na všech školách.
Publikace Klíčové údaje o učitelích a ředitelích škol v Evropě je zdarma dostupná na stránkách Výkonné agentury pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální kulturu (http://eacea.ec.europa.eu/education/Eurydice/key_data_en.php). Informace o studii i o dalších publikacích a činnostech sítě Eurydice lze nalézt rovněž na webových stránkách NAEP (www.naep.cz).